Chaos Sanctuary

„Co to zas posloucháš za skřeky“, ptal se můj drahý, jako obvykle v zajetí anti-metalových předsudků, na Štědrý den, když procházel kuchyní, kde jsem chystala salát. „To je Mesiáš od Handela, hraje to London filharmonic orchestra“, sdělila jsem mu líbezným hlasem a v pozadí duněl chorál. Ztratil se jak pára nad hrncem a od té doby až do dneška! neměl k hudbě provozované v kuchyni žádné připomínky, dokonce ani k Nightwishu ne :-)

„Hm“, komentovala to dceruška, „jak to, že dneska žádný metal? Nějak měkneš, mami“. „Mesiáše poslouchám v kuchyni na Štědrý den každý rok, tradičně už 10 let“ odvětila jsem mírně, „možná ti to uniklo proto, že se v kuchyni příliš nevyskytuješ?“. Dcera cosi zamumlala o spoustě práce s přípravou dárků a ztratila se rovněž, tradičně. Synáček ještě pro jistotu ani nevstal.

Osamělá uprostřed davu … konečně! Nalila jsem si svou první svátkovou sklenku whisky, když už su Eva, a pustila se do práce. Tradice je tradice - do večera jsem jich vsákla ještě pár - přesný počet je výrobním tajemstvím mého vánočního salátu :-)

Ježíšek tradičně usoudil, že jsem nejšpinavější a nejškaredší člen rodiny, a tak jsem dostala nějaké krémy a čistidla na tlamičku i jinde…

Naopak zcela netradičně na mě skočil nějaký bacil a tak jsem zbytek svátků i dny do Silvestra trávila doma a po většinu času jsem zachraňovala (ač téměř na smrtelné posteli) svět před diablem a jeho poskoky.

V pátek jsem prošla město, zkonstatovala jsem, že vánoční smrk na náměstí plný freneticky blikajících světýlek má asi naznačit epileptikům, že ve městě nemají co pohledávat (my jsme prý vůbec takové militantní město), v parku jsem kriticky sepsula modrými světýlky obalený strom a nostalgicky jsem zavzpomínala na dobu, kdy na smrk, který stojí před Irisou, navěsili poprvé barevné koule a ty svítily! To bylo tuším v tom roce, kdy můj otec nesl na rameni ze zastávky autobusu do našeho nového panelákového bytu, kam jsme se přestěhovali z rozpadající se pastoušky (rozpadla se úplně naštěstí až rok potom, co ji naši prodali), tu tenkrát moderní zaoblenou ledničku (už si nepamatuju, jak se to jmenovalo, něco jako elektrolux?). Chodili jsme se na ten zářící strom dívat každý den a brácha dostal na vánoce stavebnici Merkur a já knížky, a z toho Merkura jsme postavili děla a tank, a z těch knížek pevnosti a ze šachových figurek byly dvě armády, a tenkrát, tenkrát to byly ty pravé svátky klidu a míru :-)

Ale teď nás čeká další rok, a já vám všem přeju, ať se vám vše daří a ať se máte tak, abyste měli čas i chuť si hrát :-)